Šárko, díky kapitole z Tvé knihy, jsem byla schopná vysvětlit svému synovi, co cítí jeho Lucinka čtvrtým rokem jejich vztahu, ona vyznává tradici manželství, svazku ze kterého se rodí děti bez dohadů, čí příjmení bude dítě nosit..synovi to přišlo nedůležité v této době, téměř zbytečné, mluvili jsme o tom spolu.
Naštěstí jsem právě přečetla Tvoji knihu a nechala mu kapitolu o tom, proč chtějí být ženy vdane přečíst, pochopil, koupil zásnubní prstýnek a dnes se v Egyptě zasnoubili, ještě to zařídil tak, že prstýnek ji v balonku přinesl delfin, Lucinka neměla ponětí o tom, co se chystá, ta radost byla obrovská, když mi poté volali, oba plakali, smali se.. a ja s nimi..
To byla chvíle absolutního štěstí, on byl nesmírně šťastný, že svoji milou dělá šťastnou, že ji dokázal chlapsky požádat o ruku, že to myslí vážně a upřímně..a to jak ona z toho byla dojatá, šťastná, jak zářila i když plakala, to se nedá popsat.
Jiřina